Lucka psala

Tenhle clanek psala moje kamaradka a pry se tesi na vase komentaře

Musím si věřit.

Pochybnosti. Nikdy se jich nezbavím. V životě bylo tolik věcí, na které jsem se těšila jak malá holka, ale ať už si přejete či se těšíte na cokoli, vždy se může objevit něco, co vám to může totálně zkazit... A když se vám to stane tolikrát za sebou, pak už nevěříte ničemu, ať je to sebemožnější... Máte pocit, že nic nedokážete, že se vše během minuty pokazí, že nic nevyjde...Hlodá to ve vás, a vy se do ničeho nechcete pustit, protože si jste jistí, že to stejně žádné ovoce nepřinese a vy zase budete zklamaní... Bojíte se změnit práci, i když nejste v té svojí spokojení, ale máte strach, že nebudete zvládat, že chytnete ještě horší kolektiv, nebo že vás ta práce nebude naplňovat... Máte strach navazovat nové známosti, abyste nenarazili na další, kteří vás nebudou brát takové, jací jste... Bojíte se všeho, protože si dostatečně nevěříte.
Pokud vám někdo říká celý život, že nic nedokážete, že jste nuly, že jste malí, oškliví, ukecaní a nikdy z vás nic nebude, tak potom se to sebevědomí na zemi hledá těžko... I když kdysi bývaly doby, kdy jste bývali spokojení sami se sebou, věřili jste si a připadali jste si sympatičtí a oblíbení, vždycky se najde někdo, kdo vám to bude závidět a bude se snažit vám to překazit a znepříjemnit... Bude vás ponižovat a tím srazí vaše sebevědomí... A když se najednou objeví někdo, kdo ve vás věří, má vás rád a dává to najevo, někdo, kdo vám tisíckrát řekne, že jste výjimeční a myslí to upřímně, stejně mu nebudete věřit, budete mu to vyvracet, a to vše jen proto, že sami sobě nevěříte a nedokážete si připustit, že by to tak mohlo být...