Nučte se řikat ne

Pokud to nedokážete, asi vás všichni zprvu nejspíše milují: nebojí se, že byste něco odmítli. Problém nastane, když čekají na splnění svých požadavků a vy toho nejste schopni. Máte toho prostě moc!

 

Když se řekne "NE", první, co nás napadne, je něco negativního a vzdorovitého. "Máme prostě pocit, že některá slova není vhodné používat, aniž bychom přitom dokázali včas zhodnotit všechny dopady. Většina lidí je ,nastavena‘ tak, že slůvko "NE" odmítá téměř prvosignálně," myslí si psycholog Petr Šmolka. "NE" však nemusí být jen negativní! Může přinášet úlevu, může nás ochraňovat - sloužit jako štít proti tlakům nadřízeného, nevhodným prosbám kolegů nebo neodbytným požadavkům dětí a rodiny.

Psycholog Petr Šmolka hledá počáteční důvod neschopnosti říci "NE" ve výchově. "Kolikrát za život jsme jen v rodině slýchávali ono káravě vyčítavé slůvko: ,Neodmlouvej!‘ Roli ovšem může sehrávat i prostá projekce, vyjádřená často tradovaným výrokem: ,Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali oni tobě!‘ A kdo by chtěl od druhých slýchávat ,NE‘? Nejen proto, že souhlas je příjemnější, ale i proto, že ,NE‘ si překládáme také jako odmítnutí nás samých." Umění odmítat souvisí kromě výchovy také se sebeúctou. "NE" předpokládá schopnost zdravě se prosadit a uvědomit si vlastní možnosti i omezení. "Jakmile se člověku nedostává zdravého sebevědomí a souhlasí se vším, v podstatě ho to omezuje ve svobodném jednání," píše novinářka, specializující se na obor zdraví, Ghislaine Trabacchi v knize Umíte říci ne? Najít způsob, jak se naučit odmítat, vyžaduje rozpoznat hranici, kdy se "NE" stává problémem. "Danou hranici není snadné rozpoznat. Částečně by vám v tom mohlo napomoci právě okolí a jeho reakce. Zjišťujete-li opakovaně, že vám vaše nastavení brání navazovat s lidmi kolem vás plnohodnotné vztahy, pak je zjevně čas na nějakou změnu.

 

Pomocníkem však může být i nepředpojatá introspekce. Jak jste sami se sebou spokojeni, jak se vám s vámi samotnými žije, jaký ze sebe máte pocit," radí psycholog Petr Šmolka. Vždy se dá najít způsob, jak odmítnout diplomaticky bez toho, že byste někoho urazili. S patřičnou dávkou profesionality nebudete působit ani neochotně. Odmítnutí by však vždy mělo být definitivní. Zbabělé slůvko "možná" jen přidělává problémy, stejně jako přílišné omluvy či hodnocení požadavků. Svoje "NE" říkejte z očí do očí. Adresát odmítnutí si vás bude vážit minimálně za osobní jednání a odvahu.

 

 

NÁZOR ODBORNÍKA
 

* VAŽTE SI SEBE SAMÝCH!

 

Vaše hodnota se neodvozuje pouze z reakcí těch druhých. Uvědomte si, v čem jste dobří, čeho si na sobě můžete vážit. Zkuste si inventář svých kladů sepsat. Přitom nemusí jít jen o povahové vlastnosti, ale i o dovednosti. Zkuste si vzpomenout, kdy se vám v životě něco zdařilo, kdy jste měli sami ze sebe opavdu dobrý pocit.

 

* ZKUSTE OBČAS NĚCO (NĚKOHO) ODMÍTNOUT!

 

Začněte něčím nepodstatným, nejlépe ve vztahu, v němž se cítíte bezpečně. Postupně se o totéž pokuste u věcí podstatnějších a ve vztazích o něco méně bezpečných. S opakovanou zkušeností, že ani odmítnutí nemusí vaše vztahy s okolím pošramotit, se vám nepochybně uleví.

 

* HLEDEJTE POMOC U ODBORNÍKŮ!

 

Někomu postačí nácvik asertivity. Už jedno z jejích základních pravidel říká, že máte právo říci "NE" a neomlouvat se za to. Nebo pomůže vhodně zvolená psychoterapie, která odhalí zdroje, z nichž potíže s odmítáním pramení. Jejich rozpoznání je pak tím prvním krokem ke změně!