Láska je trpělivá,
je dobrotivá.

Láska nezávidí,
láska se nevychloubá
ani nenadýmá,
nechová se nepatřičně.

Nehledá ve svůj prospěch
a nedá se vydráždit.
nemyslí na nic zlého.
Neraduje se z nepravosti.

Raduje se s pravdou.
Všechno snáší,
všemu věří,
ve vše doufá
a všechno vydrží.
 

Kdybych byla andělem a byla smutná prostě bych odletěla pryč a už se na to místo kde jsme byla nevrátila nikdy.... Ale já sem bohužel nejsem anděl a na místa kde mi je smutno se vracet musím a bolí to ..... A nebo kdo by mi ublížil tak bych mu proste uletěla a koukala na nej seshora ... Při smutku bych vyletěla na vrcholek hory a tam plakala aby mě nikdo nevyděl...Jako anděl bych hleděla na všechny moje blízké a opatrovala je ...... Tak jako mě teď opatruje muj anděl ...... kdybych byla andělem tak bych se vznášela vysoko nad domy a pozorovala svět ze shora Kdybych byla andělem tak bych stala za každým komu se děje bezpráví a pomohla mu .... Kdybych byla andělem tak bych se nezamilovala ..Kdybych byla andělem .....byla bych šťastná ....... 

Další z mejch oblibenejch písniček... taky si ji tady mužete stahnout http://atteea.webovastranka.cz/

MC Shackie a Ewička-Hvězdy text písně
R:

Už zkoušel si někdy v noci na hvězdy hrát ,dotknout se jich srdcem můžeš si něco přát, a dát svýmu vědomí konečně najevo že přebývat tady se mi rozhodně něchtělo

Neskutečných skutečných najednou se stává ,ne nezrodil tě bůh byla to tvoje máma ,ležíš nahej před světem vůbec se nestidíš ,nevíš co tě čeká do budoucna nevidíš, mozek mladej vnímáš světlo a tmu nevím přesně jak ty, možná žiješ ve snu sou to barvy hlasy, a cit vrátit se do tý malý kůže na chvíli to mít

R:

Už zkoušel si někdy v noci na hvězdy hrát, dotknout se jich srdcem můžeš si něco přát ,a dát svému vědomí konečně najevo že přebývat tady se mi rozhodně nechtělo..se mi rozhodně nechtělo.

Mám ůctu ke všem lidem, a taky k těm starým, ne nesmějte se je to vážný i oni byli mladý, dotkli se mi na okamžik rozklepaný ruce, zachechtila strom ve větru zrychlený tep srdce, vy nevíte, co v tom starci bylo síly tolik neskutečna že roztančil by víly ,jen kdyby byli jen jen jen jen kdyby byli nemá přece cenu odsuzovat věk , každý si tím projde toť přírody věk.

R:

Už zkoušel si někdy v noci na hvězdy hrát, dotknout se jich srdcem můžeš si něco přát, a dát svýmu vědomí konečně najevo že přebývat tady se mi rozhodně něchtělo..se mi rozhodně nechtělo

Jaro, kdy rodí se v nás malinká myšlenka poznáváš svůj svět jak v říši divů alenka,

Léto dává plody který zrajou rok od roku, nabýváme zkušenosti smějeme pokroku , teplý zlatý podzim, pak zima to dob dobí roků no čí je to vina...?

R:

Už zkoušel si někdy v noci na hvězdy hrát ,dotknout se jich srdcem můžeš si něco přát, a dát svýmu vědomí konečně najevo že přebývat tady se mi rozhodně nechtělo...se mi rozhodně nechtělo

Jaro
 

Naučil jsem se..
Napsal Andy Rooney - muž, který má dar říci málo slovy tak mnoho...
Naučil jsem se... že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já...
Naučil jsem se... že když jsem zamilovaný, je to na mě vidět...
Naučil jsem se... že stačí aby jeden člověk řekl: "Cítím se s Tebou dobře!", abych se cítil dobře...
Naučil jsem se... že mít dítě usínající v náručí je tím nejkřehčím krásným pocitem na světě...
Naučil jsem se... že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu...
Naučil jsem se... že nikdy nemůžu odmítnout dárek od dítěte...
Naučil jsem se... že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem...
Naučil jsem se... že bez ohledu na to, jak je kdo ve společnosti váženým, každý potřebuje přítele, který s ním dokáže dělat i hlouposti...
Naučil jsem se... že všichni někdy potřebují držet v dlani něčí ruku a srdce, které jim rozumí...
Naučil jsem se... že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, učinila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl...
Naučil jsem se... že bych měl být rádi, když mi Bůh nedává vše oč ho žádám...
Naučil jsem se... že peníze nedělají postavení mezi lidmi...
Naučil jsem se... že právě malé každodenní události dělají život velkolepým...
Naučil jsem se... že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován...
Naučil jsem se... že Pán neučinil vše v jeden den, což mě nutí k zamyšlení, proč já bych měl...
Naučil jsem se... že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou...
Naučil jsem se... že láska, ne čas, zahojí všechny rány...
Naučil jsem se... že nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost je obklopit se lidmi chytřejšími, než jsem já...
Naučil jsem se... že každý, koho potkám, si zaslouží být pozdraven s úsměvem...
Naučil jsem se... že není nic sladšího než spánek s vlastními dětmi a cítit jejich dech na tváři...
Naučil jsem se... že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluji...
Naučil jsem se... že život je tvrdý... Ale já jsem tvrdší...
Naučil jsem se... že šance nejsou nikdy ztraceny - tu, kterou propásneš, dostane někdo jiný...
Naučil jsem se... že jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví někde jinde...
Naučil jsem se... že bych si přál říci ještě jednou otci jak ho mám rád, předtím, než odešel...
Naučil jsem se... že každý by měl svoje slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit...
Naučil jsem se... že úsměv je nejlevnější způsob jak zlepšit svůj vzhled...
Naučil jsem se... že si nemohu vybrat jak se cítím, ale mohu si vybrat co s tím udělám...
Naučil jsem se... že když můj nově narozený vnuk svírá můj prst v jeho malé pěsti, jsem zblázněný do života...
Naučil jsem se... že každý by chtěl žít na vrcholu, ale největší štěstí pociťujete při cestě tam...
Naučil jsem se... že čím méně času musím strávit prací, tím více věcí udělám...
 

Moje oblíbená knížka a ten najkrasnější kousek z ní: Tu se objevila liška."Dobrý den," řekla."Dobrý den," zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl."Jsem tady, pod jabloní...," řekl ten hlas."Kdo jsi?" zeptal se malý princ. "Jsi moc hezká...""Jsem liška," řekla liška."Pojď si se mnou hrát," navrhl jí malý princ. "Jsem tak smutný...""Nemohu si s tebou hrát," namítla liška. "Nejsem ochočena.""Ó, promiň," řekl malý princ.Chvíli přemýšlel a pak dodal:"Co to znamená ochočit?""Ty nejsi zdejší," řekla liška, "co tu hledáš?""Hledám lidi," odvětil malý princ. "Co znamená ochočit?""Lidé," řekla liška, "mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Pěstují také slepice. Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?""Ne," řekl malý princ. "Hledám přátele. Co to znamená ochočit?""Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška. "Znamená to vytvořit pouta...""Vytvořit pouta?""Ovšem," řekla liška. "Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě taky nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě...""Začínám chápat,"řekl malý princ. "Znám jednu květinu...myslím, že si mě ochočila...""To je možné," dodala liška. "Na Zemi je vidět všelicos...""Ó, to není na Zemi," řekl malý princ.Zdálo se, že to probudilo v lišce zvědavost:"Na jiné planetě?""Ano.""Jsou na té planetě lovci?""Nejsou.""Ach, to je zajímavé! A slepice?""Také ne.""Nic není dokonalé," povzdychla liška.Ale vrátila se ke svému nápadu:"Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí..."Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince."Ochoč si mě, prosím!" řekla."Velmi rád," odvětil malý princ, "ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.""Známe jen ty věci, které si ochočíme," řekla liška. "Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!""Co mám dělat?" zeptal se malý princ."Musíš být hodně trpělivý," odpověděla liška. "Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já si budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž..."Druhý den přišel malý princ zas."Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu," řekla liška."Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce...Je třeba zachovávat řád.""Co je to řád?" řekl malý princ."To je také něco moc zapomenutého," odpověděla liška, "to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny."Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu."Ach, budu plakat...," řekla liška."To je tvá vina," řekl malý princ. "Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil...""Ovšem," řekla liška."Ale budeš plakat!" namítl malý princ."Budu plakat," řekla liška."Tak tím nic nezískáš!""Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí."A potom dodala: "Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství." Malý princ odběhl podívat se znovu na růže."Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste," řekl jim. "Nikdo si vás neochočil a vy jste si nikoho neochočily. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě."A růže byly zaražené."Jste krásné, ale jste prázdné," pokračoval. "Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože ji jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže."A vrátil se k lišce."Sbohem...," řekl."Sbohem," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.""Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval."A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.""A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...," řekl malý princ, aby si to zapamatoval."Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...""Jsem zodpovědný za svou růži...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. 

Manon je můj osud.
Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první i poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, vhozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je prví i poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon a Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu...

Manon podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím všem svým přátelům.
Manon. Milenko! Ach Manon! Dítě...
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!
Kéž by mě vaše ruka náležela.
Chtěl bych ji spoutat zlatým prstenem.
Pak byste mně snad patřila celá!
Mé srdce hoří pro vás plamenem.
Ach Manon Lescaut, já se nepoznávám.
Co bylo včera, není už.
Pučí mi vousy. Běda čím se stávám!
Ach Manon Lescaut, Manon! Já jsem muž...!
Ať spadnou cáry těchto bídných rolet!
Překážejí mně jak ten těsný šat.
Mé srdce, nesmíš, nesmíš mně tak bolet.
Já vás mám, Manon, rád...
Já vás mám, Manon, rád.
 

Tuhle pisnicku vsichni znáte ale tady je text kdyby nááhodou ne

Str8 union - Sen

Bylo nebylo nedaleko za svahem stál sem za prahem za čárou za vztahem, šmitec hotovo na co v hlavě olovo.život jede dál,začíná se na novo,už mi to nevadí.zvykám si že sem sám,šumperk je zabitej žádnou ani nehledám,nechám to být vždyt to není drama,přijde čas a třeba se najdeš sama.A najednou si tu, je to jako blesk z čistýho nebe, k čemu mám oči nemůžu je zpustit z tebe,sem jak zpomalenej,když věty ze sebe soukám všichni v okolí už tuší kam koukám.


Západ slunce, první lekce angličtiny druhá.snažím se ovládat i když to jde z tuha.Co dělat s láskou když se tlačí na povrch ven,nevíš o tom ale začínáš mi plnit můj sen.


Můžeš se mě ptát co mám na tobě rád, odpovím ti pokaždé jinak a tisíckrát.Mám chut říct všem, celýmu městu,jak sem neskutečně šťasnej že si mi zkřížila cestu.když je všude kolem tma ty si pochoden,kousek sucha kam nedosáhne povoden,kostka cukru co lidský život osladí,s tebou mě baví svět a nic mi nevadí. Sou chvíle co bych opakoval znova zas, jsme sami u mě nebo u tebe doma,čas stojí a vážně není nic co mě tíží jsme jenom mi a naše rty se k sobě blíží,a možná ten kdo ti hvězdy schoval do očí, vezme všechno kolem a prudce zatočí, znáš mě místy nevím kde sem, ty si pro mě něco jako vyplněnej sen


Je spousta holek, jedna je chladná jak led, druhá bez důvodu ječí a má slova jak jed, třetí chorobně žárlí stará celej svět, čtvrtá neví co chce,ale chce to hned, ty si jiná, máš pro mě pochopení,díky bohu žádná blbá barbína k vyfocení,ne holka na jednu noc,prostě zlato jsi holka na život co stojí za to, ne jedna ze sta ale jediná na celým světě, co pro mě znamenáš se nedá popsat v jedné větě, budu se za tebe rvát,at je den nebo noc, stačí zavolat a přijdu ti na pomoc,devatero hor,řek,lesů,pouští,at si jakoli daleko síly mě neopouští, miluju tě a klidně to řeknu všem díky tobě jenom nesním ale žiju svůj sen.