|
|
Článek ....
Komentáře k článku: ....
.ceady: To mě mrzí, že sis musela tímhle vším projít! Alespoň víš v čem být jednou lepší máma, aby se Tvá dcera nedostala díky své vlastní mamce do bulimie! 
Taky nemám žádnou kamarádku, jediný koho mám je Ondra, a na toho se taky nemohu spolehnout jako na přítele
prava-bruneta: Já taky kamarádku nemám, aspoň ně takovou tu opravdovou jsem tu sama v celý velký Praze
empress: Teď si všechno vynahradíš. Pomalu se stavíš na vlastní nohy, to je dobrý začátek. Já jsem dětství a hlavně dospívání taky neměla jednoduchý. Rodinu mám sice úplnou, ale byly tam taky problémy a ty ještě dodnes přetrvávají. Míním o tom psát v rubrice Vzpomínám... Šikanována jsem taky byla. Ne že by to mámu nezajímalo, ale nevěřila mi. Za nich prostě nic takovýho nebylo, nevěděla, co by měla dělat. Když mi ale uvěřila, postavila se za mě dobře!
Kamarádku mám jednu v Praze, ale v ČB jsem taky sama.
bety*: Nesmutni, buď sama sebou. Málokdo měl asi idylické dětství, já taky v rodině nezažila opravdovou lásku, a ve škole jsem byla taky vysmívaná, protože jsem byla vždy o něco větší a silnější, než ostatní spolužáci. Oblečená jsem nechodila moc pěkně, naši neměli peněz nazbyt. Pamatuju si, že v pubertě, v tom nejcitlivějším období, jsem tím dost trpěla. toužila jsem vždycky po lásce, a tak jsem ji začala hledat v náručí chlapců a mužů. Jenomže staále to nepřinášelo to opravdové štěstí, které jsem hledala. Žila jsem dost neřestným životem, až přišel strach z AIDS, a pod. Pravý pocit naplnění a to, že mne má někdo opravdu rád, jsem poznala, až když jsem se obrátila k Bohu. Lidi zklamávají a málokdo dokáže být opravdovým přítelem. Lidé jsou slabí a skrze slabosti snadno přijde selhání. Teď i přesto, že nemám žádnou kamarádku, protože v pozdějším věku se už špatně navazují vztahy - člověk už je opatrnější - cítím se stále naplněná a spokojená sama se sebou, taková, jaká jsem - a nejsem štíhlá, a vím, že Ježíš je jediný přítel, který nikdy nezradí, vždycky mi naslouchá a tomu mohu říct úplně všechno. A taky mne vede životem a snáz se teďko mohu vyhnout špatně nasměrovaným krokům, pro které bych se jen z vlastní vůle nebo touhy bývala rozhodla.
aaaron: To je mi líto, že to máš takhle.. Oproti tomuhle, jsou moje problémy vážně směšný.. Já třeba na svoje rodiče občas nadávám, ale když tohle čtu, nevyměnila bych je za nic..
Tak ti držím palce, ať už takovej přemejšlecí den nemáš, vesel se s pejskama a tím svým přítelíčkem a bude ti líp 